Media

31. 10. 2023 – Premiérový koncert Niakary ve Futuru: V tu chvíli metalový pánbůh čaroval

17. října se Futurum Music Bar stal dějištěm samostatné koncertní premiéry nové metalové kapely Niakara. Její zakladatel Zdeněk Kub slíbil oživit málo hrané písně, které napsal během svého bývalého dlouholetého působení v kapele Arakain, a dát jim opět koncertní podobu. Kapela si dále pozvala k hostování několik výrazných osobností naší hudební scény a došlo i na pódiový reunion s Alešem Brichtou.

Plno téměř od začátku

Brzy po otevření dveří Futura zavládla v klubu dobrá nálada. Fanoušci přicházeli ve velkém počtu hned zkraje večera. Někteří patřili k těm, kteří se pravidelně setkávají během celého roku na rockových a metalových akcích po republice, hloučky známých vedly rozhovory plné nadšeného očekávání. Mnozí návštěvníci mířili rovnou ke stánku s merchem, kde se zásobili mikinami, tričky a čepicemi. Ten, kdo se u stánku zdržel ještě o chvíli déle, byl ve výhodě, protože zanedlouho začínala u přilehlého stolu autogramiáda Niakary. Sympatičtí muzikanti se zdravili s fanoušky, a když už i ten poslední měl na kartičce pět podpisů, byl nejvyšší čas přesunout se do hlediště. Klub byl tou dobou už takřka zaplněný.

Dirty Game: správné rozhodnutí vrátit se

Hostující Dirty Game nedávno obnovili svou činnost, a po tomto rozhodnutí vedly jejich kroky mimo jiné právě na pódium Futura. Na něm toho večera poprvé stanul kytarista Petr Voháňka, kterého jsme ještě měli vidět i o hodinu později jako člena Niakary. Na tu nepřímo odkázala kapela i v průběhu setu před písní Chrám snů, za jejíž text poděkovala Zdeňku Kubovi. Skladbu si můžete poslechnout na oficiálním webu dirtygame.cz. Dlužno říci, že návrat Dirty Game se ukázal jako správné rozhodnutí. Jejich vystoupení bylo hudebně moderní, energické, náležitě tvrdé, nepostrádalo sílu a údernost. Fanoušci si tedy pořádně vyčistili hlavu hned zkraje, a o to víc byli připraveni na to, co bude následovat.

Nová pětice spolu skvěle funguje

Ještě chvíli měli fanoušci čas vydechnout a najít nejlepší možná místa, než na pódium vstoupil bubeník Niakary Pavel Kubát a začal hnát své bicí v rázném tempu. Otvírák Skrytá kamera se zpěvným refrénem nenechal už nikoho na pochybách, že tahle nová pětice spolu skvěle funguje hudebně i lidsky. Frontman Mayo Petranin po pódiu lítal, hecoval fanoušky, chodil co nejvíce dopředu až k nim, zatímco „náčelník“ Zdeněk Kub kontroloval dění jako potřebná klidná síla, i když občas také povzbuzoval přítomné v jejich aktivitě. Ale i ve chvílích, kdy na pódiu prostě jen existoval a plně sloužil svému nástroji i kapele, uvědomovali si diváci jeho charismatickou přítomnost, která dává Niakaře pevný základ. Kytaristé Martin Pavlíček a již zmíněný Petr Voháňka jsou na pódiu nepřehlédnutelní nejen díky úctyhodně dlouhým hřívám, ale především díky svému hráčskému umění, které zde mohli plně předvést. Následovaly skladby Jesus Business, Démon, Mayo sváděl všechno na svou DNA ve stejnojmenné skladbě a mezi písněmi bavil publikum svou sympatickou slovenštinou.

První host a úspěšná novinka

A pak už kapela „víc sešlápla plyn“, protože na jednu píseň posílila o kytaristu Honzu Kirka Běhunka (Seven), a název skladby Forsage v tu chvíli dostal ještě jiný rozměr. Niakara se nezříká ani nových písní, a tak ve Futuru zazněla naživo i píseň Zlatá generace, známá ze sociálních sítí – padesát tisíc zhlédnutí dosažených pár dnů před sedmnáctým říjnem bylo pěkným dárkem k premiérovému koncertu. Video podoby se nedávno dočkala i píseň, kterou jsme slyšeli následně – Kruhy v obilí.

Král Slunce ve zlaté

A pak už se na pódiu objevil další z hostů: Vilém Čok ve své tradičně nepřehlédnutelné image. Přivítaly ho nadšená hlasitá odezva fanoušků a nejeden zvednutý mobilní fotoaparát. Vilém Čok zmínil dlouholeté přátelství, které ho se Zdeňkem Kubem pojí, a v souladu se zlatem na svém klobouku a škrabošce zazpíval skladbu Král Slunce. Kapela následně zrychlila tempo v písních Šér Chán a Šeherezád II, z nichž především ta druhá jmenovaná byla velmi očekávaná.

Jen jednou…

Silný moment přišel o pár chvil později, když Mayo Petranin ohlásil legendu české rockové a metalové hudby – Aleše Brichtu. Již dříve bylo avizováno, že dva bývalí spoluhráči z Arakainu Zdeněk Kub a Aleš Brichta na pódiu spojí síly – jen pro tento večer, v jedné písni, tedy „Jen jednou“, kterou svého času napsali pro album Salto Mortale. Výběr skladby se opět ukázal být výborným tahem nejen díky jejímu názvu: Kub složil hudbu s výrazným bluesovým základem a Brichta ji opatřil náležitě zatěžkaným textem plným deziluzí. Na chvíli mu zase patřilo pódium po boku dávného spoluhráče, který se svou baskytarou trochu ustoupil a dal Brichtovi vyniknout v popředí, v plné pozornosti fanoušků. Byl to naprosto geniální moment, chvíle, o které si troufáme říci, že napsala kousek české hudební historie. Někteří fanoušci měli slzy v očích. V tu chvíli metalový pánbůh čaroval.

Pokud se fanouškům nechce domů, znamená to, že jsou nadšení

Ale Mayo Petranin dokázal v příští chvíli zase rozdivočit publikum. Píseň s úderným názvem Mládí v hajzlu byla kontrastem k předchozímu vystoupení, podobně jako následující Barbaři, a když už to vypadalo, že se Niakara pro dnešek poroučí z pódia, věděli znalejší fanoušci, že se nedá odejít bez jedné skladby: Černý koně. Ač je její obsah spíše posmutnělý, melodie přímo vybízí ke společné oslavě hudby jako takové. A tak se zpívalo, řádilo a nikomu se ještě nechtělo domů…ale to je vlastně správně. Pokud se fanoušci chtějí zdržet ještě déle, znamená to, že jsou nadšení. A víc si kapela přece nemůže přát.

Další z těch dobrých věcí

Samostatná koncertní premiéra Niakary byla vydařeným večerem, obohaceným o určitý historický moment. Pro kapelu to byl spolu se srpnovým vystoupením na Rock of Sadská výborný vstup na koncertní pódia. Ze svých vlastních minulých zkušeností mohu říci, že ve Futuru se dějí samé dobré věci. A pokud po koncertě ještě prodléváte na místě, vnímáte komentáře odcházejících fanoušků a slyšíte mezi nimi „tolik energie na pódiu jsem neviděl za posledních dvacet let“ či přímo na adresu Zdeňka Kuba „jsme moc rádi, že ses vrátil“ – pak víte, že se zde toho večera udála další z těch dobrých věcí.

———————————————————————————————————————————————————————————————————

18. 7. 2023 – NIAKARA – Restart s nohama na zemi

Zhruba před dvěma měsíci se domácím hudebním světem rozlétla zpráva, že se na scénu vrací Zdeněk Kub. Baskytarista, který pětatřicet let drtil struny v ARAKAINU, postavil novou formaci, jejíž název nejen jednoznačně odkazuje na Zdeňkovu hudební minulost, ale i jasně prozrazuje, kudy povede cesta jeho nového působiště.

Zpráva o tom, že opouštíš ARAKAIN, se objevila na podzim roku 2021. Věděl jsi už v té době, že budeš pokračovat vlastní hudební cestou, nebo jsi měl úplně jiné plány?

Když jsem opouštěl ARAKAIN, byl jsem rozhodnut s muzikou zcela seknout. Byl jsem vším okolo samotného hraní hrozně unaven a i dost znechucen. Odcházel jsem po dost velkých rozporech s vedením kapely a byl zklamán prakticky nulovou podporou ostatních členů. Potřeboval jsem si odpočinout.

Co pro tebe bylo či je při založení vlastního projektu největší výzvou?

Pár měsíců po odchodu jsem byl kontaktován Petrem Voháňkou z kapely DIRTY GAME, jestli bych si s nimi nechtěl zahrát. Tuto možnost jsem odmítl, nicméně jsem s nimi začal spolupracovat a napsal jim několik textů. Jednou mi Petr poslal nahrávku mé písně „Černý koně“ nazpívanou Mayem Petraninem v angličtině. Přišlo mi to zajímavý a v tu chvíli začal červík hlodat, ale ještě jsem nebyl pevně rozhodnut. Začal jsem si uvědomovat, že by byla škoda, aby mé skladby, které jsem napsal za mého působení v ARAKAINU (cca 120 kusů) skončily v propadlišti dějin. Musím zmínit, že mě v tomto rozhodnutí velmi podporovala má přítelkyně Káťa, která byla z mého odchodu z kapely velmi smutná.

Název NIAKARA trochu v jinotaji, ale přesto poměrně jasně poukazuje na tvou dlouholetou hudební pouť. Uvažoval jsi i o jiných názvech, nebo byla NIAKARA jedinou alternativou?

Měl jsem v záloze i jiné názvy, ale chtěl jsem všem ukázat, na čem bude stát základ repertoáru kapely. Někteří mě jistě budou považovat za revival, ale jeho princip je zcela odlišný. NIAKARA je autorský projekt, od slova autor – my budeme hrát, alespoň prozatím, pouze skladby, které jsem napsal.

Ocitli jste se defacto v pozici začínající kapely. Myslíš, že je vaše postavení díky tvému známému jménu jednodušší, nebo naopak narážíš na těžkosti, kterým byste se mohli vyhnout, kdybyste začínali úplně od píky?

Doufám, že to budu mít trochu snazší, znám mnoho lidí z branže a dost lidí zná mě. Navíc všichni budou vědět, o čem NIAKARA bude.

V sestavě NIAKARY lze narazit na hodně známá jména – bylo snadné dát aktuální složení dohromady? Oslovil jsi konkrétní muzikanty s nabídkou přidat se k NIAKAŘE, nebo došlo i na nějaký konkurs?

Prvotní bylo najít dobrého pěvce. Nejdříve jsem oslovil Petra Koláře, ale ten odmítl. Další volba se nabízela, neb Mayo své kvality už prokázal ve zmiňované verzi „Černých koní“. Znám se s ním mnoho let a považuji ho za přítele, kterého v kapele potřebuji. Petra Voháňku jsem postavil před hotovou věc, že zkrátka se mnou bude hrát. (smích) Původně měl na bicí hrát jeho kolega z DIRTY GAME Martin Voděra, ale ten si to později rozmyslel. Shodou okolností mi v té době psal Pavel Kubát, že by měl zájem se mnou spolupracovat. Měl jsem radost, neb ho považuji za skvělého hráče, ale musel jsem ho odmítnout, že post mám již obsazen. Poté, co to Martin vzdal, už to byla otázka jedné zprávy. Posledního člena Martina Pavlíčka mi doporučil Petr. Martin nahrál pro ukázku jeden můj song, a po krátkém zvažování jsem ho přijal. Musím ještě zmínit, že je pro mě velmi důležitá lidská stránka všech členů. Dovolím si tvrdit, že jsme se stali dobrými přáteli, což jsem v mém posledním působišti po všech těch letech již postrádal.

Avizoval jsi, že základ repertoáru budou tvořit skladby, které jsi napsal a složil v době svého působení v ARAKAINU. Proto se dá předpokládat, že se tvorba NIAKARY nevyhne srovnávání s muzikou tvé bývalé kapely. Myslíš, že jste schopni přinést do starších skladeb něco tak neotřelého, aby po nich fanoušci sáhli spíš než po původních verzích?

Kytarista Petr má daleko modernější přístup k muzice než já, snaží se vymýšlet nové aranže, a musím říci, že je to přínosné, skladby upravujeme…někdy ho ovšem musím trochu krotit. (úsměv) Posluchači budou srovnávat vždy. Nevyhnuli jsme se tomu po odchodu Aleše Brichty, a nevyhneme se tomu ani teď. S tím jsme ovšem do toho šli.

Plánuješ pro nové skladby nějaký posun ve výrazu, nebo se hodláš držet svého osvědčeného rukopisu a postupů?

Starého psa novým kouskům nenaučíš, asi se můj přístup moc nezmění, i když se celý život snažím do své hudby vkládat moderní trendy. Věřím, že ostatní členové vnesou do kapely svěží vítr a přijdou se skvělými nápady.

Během čtrnácti dnů od zveřejnění měl videoklip „Zlatá generace“ přes osmnáct tisíc zhlédnutí. Čekal jsi podobný ohlas? Je to pro tebe znamení, že NIAKARA jde správným směrem? Přikládáš těmto číslům velký význam?

Rozhodně jsme s tím nepočítali, ale rozhodně bych to nepřeceňoval. Mnoho lidí bylo jen zvědavých, i když ohlasy jsou povětšině kladné. Důležité je zůstat nohama na zemi.

Je v plánu dobrat se časem i nějaké ucelené nahrávky, nebo jsi zastáncem trendu postupného vydávání singlů?

Vydávat CD v dnešní době streamovacích služeb a internetových serverů pro sdílení hudby jsou dle mého názoru vyhozené peníze. Rozhodně se pustíme cestou vydávání singlů, i když nikdy neříkej nikdy.

Jak jste daleko s týmem zajišťujícím vaše vystoupení?

Publiku se chceme představit ještě letos na podzim, místa a termíny ladíme.

Co bys chtěl, aby posluchači z vaší muziky pociťovali?

Asi to, co jsem od svých skladeb chtěl vždy. Dělat tvrdou, a zároveň melodickou muziku, nepodbízet se lacinými popěvky a klišé, nestavět vizuál nad hudbu. Jsem toho názoru, že muzika by měla zaujmout sama o sobě, spíše než na základě kostýmů, světelné show, pozlátka. A co je pro mě velmi důležité – snažit se, aby posluchači o hudbě a textech trochu přemýšleli.